HTC Desire fotil na pět megapixelů, Galaxy S26 Ultra má dvě stě a běžně ukládá dvanáct

V březnu 2010 se začal prodávat HTC Desire. Fotoaparát měl pět megapixelů. V březnu 2026 se začal prodávat Samsung Galaxy S26 Ultra a jeho hlavní snímač jich má dvě stě, tedy čtyřicetkrát víc. Snímek ale ukládá ve dvanácti megapixelech – a v tom rozdílu je celý příběh.

Co uměl fotoaparát v roce 2010

Katalogový list Desire je z dnešního pohledu skoro prázdný: pět megapixelů, automatické zaostřování, LED blesk. Dobová recenze serveru GSMArena uvádí největší rozlišení snímku 2592 × 1936 bodů a video ve WVGA při patnácti snímcích za sekundu. Tentýž server dnes v přehledu parametrů eviduje i 720p při třiceti snímcích, ale výslovně až po pozdější softwarové aktualizaci.

Zajímavější je, co na tom listu není. Clonové číslo ne. Velikost snímače ne. Velikost obrazového bodu ne. Stabilizace ne. Ani jeden ze tří zdrojů, které jsem k Desire prošel, tyhle údaje neuvádí. Porovnávalo se jediné číslo, a je to na dobových recenzích vidět. Server Alphr 27. dubna 2010 napsal, že nejméně působivou částí výbavy je fotoaparát, „jehož pět megapixelů vypadá trochu podvyživeně vedle 8,1megapixelového fotoaparátu Sony Ericssonu X10“. Fotky hodnotil jako přiměřeně dobré, video při 800 × 480 a patnácti snímcích za sekundu jako méně působivé. Obě citace jsem přeložil.

Vlajková loď z března 2026

Galaxy S26 Ultra Samsung ohlásil 25. února 2026 a do prodeje ho poslal 6. března; v USA za něj chce od 1 299,99 dolaru bez protiúčtu. Na vlastní stránce u něj uvádí čtyři objektivy: hlavní 200 Mpx se světelností f/1,4, ultraširoký 50 Mpx f/1,9, teleobjektiv 10 Mpx f/2,4 s trojnásobným zvětšením a periskopický teleobjektiv 50 Mpx f/2,9 s pětinásobným. Přední fotoaparát má 12 Mpx a f/2,2.

Údaje, které u Desire chyběly, jsou tentokrát na stole. GSMArena k hlavnímu snímači doplňuje formát 1/1,3 palce, obrazový bod 0,6 µm, optickou stabilizaci a ekvivalentní ohnisko 23 mm; video telefon zvládá v 8K. Snímač pojmenovává jako Samsung ISOCELL HP2. Samsung na svých stránkách pro polovodiče popisuje, co s těmi dvěma sty miliony bodů umí: slučuje sousední body do jednoho, buď po čtyřech na 1,2 µm a 50 Mpx, nebo po šestnácti na 2,4 µm a 12,5 Mpx. Velikost jednotlivého bodu na té stránce není, tu uvádí až GSMArena.

Podle recenze GSMAreny telefon v běžném režimu ukládá snímky 4000 × 3000 bodů, tedy dvanáct megapixelů. Sloučený režim samotného čipu má podle Samsungu 12,5 Mpx, takže výsledný soubor je ještě o kousek menší, než co snímač nabízí. Táž recenze ale uvádí i padesátimegapixelové snímky 8160 × 6120 bodů: dvanáct megapixelů je výchozí nastavení, ne strop.

Megapixel není kvalita a HTC to jednou vzalo doslova

Že větší číslo neznamená lepší fotku, si obor ověřil na konkrétním telefonu – a stálo za ním právě HTC. V únoru 2013 ohlásilo model HTC One, který šel proti proudu: čtyři megapixely na snímači formátu 1/3 palce, obrazový bod 2 µm, objektiv f/2,0 s ekvivalentem 28 mm a optická stabilizace. Marketing tomu říkal Ultrapixel. Konkurence tehdy prodávala osm a třináct megapixelů.

Server DPReview telefon proměřil a výsledek měl dvě strany. Za dobrého světla podle něj „ultrapixely nenabízejí žádnou výhodu proti hustěji osazeným snímačům konkurence“. Za slabého světla naopak HTC One „dokáže vytvořit čistší snímek s menším šumem a podat světlejší a barevnější obraz než většina konkurentů s vyšším rozlišením“. Obojí je opět můj překlad. Sám DPReview k tomu dodává, že podíl ultrapixelů na tom výsledku izolovat nejde, protože svoje odvedla i světelná optika a nastavená citlivost.

I s tou výhradou je to celá poučka v jednom odstavci. Počet bodů rozhoduje o tom, kolik detailu se do snímku vejde, když je světla dost. Velikost bodu a množství zachyceného světla rozhodují o šumu, když ho dost není. HTC si v roce 2013 muselo vybrat jednou provždy, protože snímač uměl jen to, na co byl navržený. Dnešní čip vybírat nemusí: dvě stě megapixelů použije, když je co zaznamenat, a jinak z šestnácti sousedních bodů udělá jeden velký.

Světelnost není zoom

Druhá záměna je ještě častější než ta megapixelová. Clonové číslo – to za lomítkem u písmene f – říká, jak velký otvor má objektiv vůči své ohniskové vzdálenosti. Menší číslo znamená větší otvor a víc světla. Nic jiného; se zvětšením nemá společného vůbec nic.

Samsung u S26 Ultra vyměnil clonu f/1,7 z loňského S25 Ultra za f/1,4 a na své stránce to prodává jako o 47 % jasnější clonu. Číslo sedí: plocha otvoru roste s druhou mocninou poměru, a (1,7/1,4)² je zhruba 1,47. Přepočet je můj, Samsung postup neuvádí.

Zvětšení dělá něco úplně jiného – mění ohniskovou vzdálenost. Proto mají tři ze čtyř zadních objektivů ekvivalenty 23, 67 a 111 mm; u ultraširokého uvádí GSMArena místo ohniska záběr 120 stupňů. Samsung sám v popisu důsledně rozlišuje „optický zoom“ u trojnásobku a pětinásobku, „zoom v optické kvalitě“ u dvojnásobku a desetinásobku a „zoom poháněný umělou inteligencí“ u stonásobku. Vlastní teleobjektiv stojí jen za první dvojicí.

Desire měl objektiv jediný a clonu k němu neuvádí ani jeden z mých tří zdrojů. Přiblížit se dalo jen ořezem, tedy zahozením části snímku. Šestnáct let vývoje se proto nepozná ani tak na počtu megapixelů jako na tom, že telefon má dneska vůbec z čeho vybírat – jinou ohniskovou vzdálenost, jiný počet sloučených bodů, jinou expozici.

Číslo na krabici zůstalo stejné, jen povyrostlo. Údaje, které o fotce rozhodují, se do katalogu dostaly až dodatečně a dodnes se čtou hůř. Kdo chce v obchodě porovnat dva telefony, má tedy na výběr: přečíst si tu nudnější polovinu listu, nebo se spolehnout na měření někoho, kdo to udělal za něj.

Zdroje: parametry HTC Desire a dobová recenze Desire na GSMAreně, recenze Desire na Alphru, stránka Galaxy S26 Ultra u Samsungu, parametry S26 Ultra, jeho recenze a parametry loňského S25 Ultra na GSMAreně, popis snímače ISOCELL HP2, parametry HTC One a test jeho fotoaparátu na DPReview.