Infraovladač vypadl z řady Galaxy mezi S6 a S7, u Xiaomi zůstal

Okénko pro infračervené světlo mělo v telefonu místo dvakrát a pokaždé kvůli něčemu jinému. Na přelomu tisíciletí se jím posílala vizitka do vedlejšího telefonu, o deset let později se jím zapínala televize. Dnes není ani jedno z toho běžné.

Nejdřív datový port, který se musel trefit

První infraport v telefonu neovládal nic. Byl to obousměrný datový spoj podle normy IrDA a příručka Nokie 6210 popisuje jeho hranice docela otevřeně: protějšek musí normu IrDA umět taky, oba porty musí mířit na sebe, mezi nimi nesmí nic být a vzdálenost je nejvýš jeden metr. Přenášela se jím jména a čísla z telefonního seznamu a poznámky z kalendáře.

Zvláštní na tom byla obsluha. Přijímací port se musel v menu ručně zapnout, a když se do dvou minut nic nezačalo přenášet, spojení se zrušilo a celý postup se opakoval od začátku. Nokia v téže příručce telefon zároveň označuje za laserový výrobek první třídy – infračervená dioda je zdroj světla jako každý jiný, jen ho oko neuvidí.

Rok 2013: z telefonu se stal dálkový ovladač

Druhý život dostalo infračervené světlo v roce 2013 a byla to úplně jiná úloha: napodobit dálkový ovladač. Stránka nového HTC One, jak ji na konci února 2013 zachytil internetový archiv, mluvila hlavně o hliníkovém těle a předních stereo reproduktorech. Příručka k témuž telefonu ale popisuje i aplikaci TV s programem a funkci HTC remote, která z telefonu udělá ovladač televize, set-top boxu a domácího kina.

Nastavení vypadalo podle příručky takhle: vyberte značku televize, vypněte ji, namiřte na ni telefon a zmáčkněte blikající tlačítko na displeji. Když se televize zapnula, profil sedí; když ne, telefon zkusí další. Zajímavější je, co se dělo při úpravě jednotlivých tlačítek – telefon a původní ovladač se přiložily k sobě na méně než pět centimetrů a na ovladači se podrželo tlačítko, které se mělo přidat. Aby se telefon takhle učil, nestačí infračervené světlo vysílat. Musí ho i přijímat.

Samsung došel k témuž jinou cestou, přes aplikaci WatchON. Ve vlastním přehledu skrytých funkcí Galaxy S4 z července 2013 firma píše, že infračervenou diodou telefonu jde ovládat i další techniku – DVD a Blu-ray přehrávače a domácí kina – a že se ovladač dá vytáhnout rovnou do lišty s oznámeními.

U Samsungu skončil mezi šestkou a sedmičkou

Kdy přesně to skončilo, jde přečíst z tabulek, které Samsung dodnes drží na svém tiskovém webu. V přehledu Galaxy S6 je mezi položkami konektivity vedle Wi-Fi, Bluetooth, USB a NFC uvedený i IR Remote. Ve stejné tabulce u Galaxy S7 už není: konektivita končí u NFC a v seznamu čidel stojí akcelerometr, přiblížení, světlo, kompas, gyroskop, otisk prstu, barometr, Hallova sonda a snímač tepu. Infraovladač mezi nimi chybí.

Nebyl to jediný prvek, který z telefonů takhle tiše vypadl. Podobně skončil optický trackball pod displejem HTC – s tím rozdílem, že u něj šlo o ovládání telefonu, ne o ovládání něčeho jiného telefonem.

Rozhraní zůstalo, dioda ne

Android přitom vysílání infračervených kódů umí pořád. Třída ConsumerIrManager přibyla v API 19 a v dokumentaci je i dnes se třemi metodami: hasIrEmitter() se ptá, jestli telefon diodu vůbec má, getCarrierFrequencies() vrátí nosné frekvence, které dioda zvládne, a transmit() vyšle vzor. Podmínkou je, aby zařízení hlásilo vlastnost FEATURE_CONSUMER_IR – a právě ta dnes většině telefonů chybí.

Ne všem. Xiaomi uvádí IR blaster v oficiálních specifikacích modelu Xiaomi 15, a to v jednom řádku s barometrem, laserovým čidlem ostření a snímačem blikání. Dioda tedy z telefonů nezmizela úplně, jen ji dnes vynechává většina výrobců a u Xiaomi je i ve vlajkové lodi.

Obě podoby infraportu přitom odešly z jiného důvodu. Datový spoj měl náhradu v každém dalším rozhraní, které telefonu přibylo, a nikomu nechyběl. Vysílač na ovládání náhradu všude nemá: televize se dá řídit po síti, ale starší zesilovač, klimatizace nebo projektor poslouchají dál jen infračervené světlo. Rozhraní v systému je přitom pořád na místě; chybí jen dioda za sklem.