Historie

Qualcomm sliboval u Quick Charge 1.0 až o 40 % rychlejší nabíjení bez nové nabíječky

Qualcomm popsal Quick Charge 1.0 na svém blogu 13. února 2013 a slíbil, že telefon se Snapdragonem se dobije až o 40 % rychleji, tedy ze čtyř hodin na tři. Stačil k tomu kabel a nabíječka, které majitel už měl doma. Dnešní Xiaomi 15T Pro bere 90 W a adaptér v krabici nemá.

11. září 2026 · 73 zhlédnutí

Nabíjení telefonu je dnes otázka minut. Xiaomi 15T Pro má podle stránky parametrů výrobce baterii 5 500 mAh, drátově bere 90 W a bezdrátově 50 W; adaptér k tomu v krabici není, stojí tam poznámka „No power adapter is included in the box“. Před třinácti lety se přitom za pokrok vydávalo něco jiného: že se telefon dobije za tři hodiny místo za čtyři.

Modrý telefon HTC Windows Phone 8X držený v ruce — HTC Windows Phone 8X patřil k devíti strojům HTC, které Qualcomm jmenoval v seznamu telefonů s Quick Charge 1.0. Foto: Mack Male, Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0)

Čtyři hodiny na kabelu byly normál

Qualcomm popsal svou technologii na firemním blogu 13. února 2013. Text podepsal PJ Jacobowitz a je v něm jedna věta, která dnes zní jako z jiné doby: telefon bez Quick Charge 1.0 může na kabelu viset „přes čtyři hodiny“, kdežto s ní se tentýž přístroj dobije „za tři hodiny nebo méně“. Zrychlení Qualcomm vyčíslil na až 40 procent proti starším telefonům. Samotnou techniku firma nevyvinula, koupila ji v červnu 2012 se společností Summit Microelectronics.

Ta čísla se dají přečíst i z druhé strany. Původní specifikace USB dovolovala 5 V a 500 mA, tedy 2,5 W; rozšíření USB Battery Charging zvedlo proud na 1,5 A při stejném napětí, takže telefon uměl vzít 7,5 W. Quick Charge 1.0 z toho udělalo 10 W, jak popisuje přehled Android Authority. Není to dramatický skok a Qualcomm ho tak taky neprodával: hlavní bylo, že logika seděla přímo v obvodu řízení napájení, takže ji dostal každý telefon se Snapdragonem 600, ne jen vlajkové lodě.

Podstatná byla ještě jedna věc, kterou dnešní nabíjení nemá. Quick Charge 1.0 se obešlo bez nového příslušenství. „Žádné nové kabely a nabíječky do zdi, které by se musely kupovat,“ stojí v tom textu. Majitel telefonu si tedy pokroku všiml, aniž cokoli koupil – a Qualcomm blog začíná přesně tou otázkou, jestli se čtenáři nezdá, že se mu nový telefon nabíjí rychleji než ten předchozí.

V seznamu prvních strojů je devět HTC

Quick Charge 1.0 se nepředstavilo na vlastní konferenci Qualcommu, ale na akci jiné firmy: marketingový šéf Anand Chandrasekher o něm podle téhož zápisu mluvil s blogery na akci HTC Frequencies. Seznam přístrojů, které tu funkci tehdy měly, uváděl víc než sedmdesát položek a HTC v něm mělo devět řádků – 8X, 8S, Droid DNA, Evo 4G LTE, One S, One VX, One SV, HTC J butterfly a HTL21. Vedle nich tam stály Samsung Galaxy S III, Nokia Lumia 920 a LG Nexus 4.

Zpráva o tom vyšla den po Qualcommu. Server Droid Life ji otiskl 14. února 2013 s poznámkou, že jde o skrytou vlastnost, kterou čtenář nejspíš už má a neví o ní, a vypíchl z výčtu Droid DNA, Galaxy S3, Nexus 4, One S a Evo 4G LTE. Ten poslední přístroj je na Světě HTC známý z jiného důvodu – prodával se jako první americký telefon pro sítě 4G, jenže služba, na kterou byl postavený, skončila v roce 2015.

Zrychlení nepřišlo z kabelu, ale z napětí

Verze 1.0 byla na dlouhou dobu poslední, která pracovala s pěti volty. Týden po ní, 20. února 2013, popsal Qualcomm Quick Charge 2.0 a mluvil o 75 procentech. Klíč byl v tom, že se nabíječka s telefonem dohodne na vyšším napětí, než jakých pět voltů USB předpokládá.

Důvod je fyzikální a platí pořád. Výkon je součin napětí a proudu, takže zvýšit se dá obojí – jenže s proudem roste ztrátový ohřev vodiče, a to kvadraticky. Vyšší napětí při témž výkonu znamená nižší proud, tedy méně tepla v kabelu a menší úbytek na jeho délce. Celá řada rychlonabíjecích norem, které pak přišly, dělá v jádru tohle jediné: přemlouvá zdroj, aby poslal víc voltů.

Dnes devadesát wattů a nabíječka zvlášť

Kam se to posunulo, se dá změřit na téže značce. Qualcomm ohlásil 26. července 2020 Quick Charge 5 jako první komerční platformu nad 100 W a slíbil nabití z nuly na polovinu za pět minut, k tomu až o 70 procent vyšší účinnost než u předchůdce. Mezi rokem 2013 a 2020 tedy strop normy narostl desetinásobně, ale slib o „40 procentech“ se nedá porovnávat přímo: tehdy se měřilo proti telefonu bez té funkce, dnes proti předchozí verzi téže normy.

Co se změnilo nejvíc, není nabíječka, ale baterie. Qualcomm u Quick Charge 5 uvádí, že platforma umožňuje novou technologii baterií, příslušenství i bezpečnostní prvky, a Xiaomi svou baterii v parametrech vede pod vlastním jménem Surge; jak je uvnitř zapojená, ani jeden z těch dvou zdrojů neříká. Výdrž je přitom to, co si majitel telefonu spočítá po roce, ne po pěti minutách. Psali jsme o tom u pravidla, podle kterého baterie nemusí být vyměnitelná, když vydrží tisíc nabití.

A pak je tu poslední rozdíl, na který se snadno zapomene. Quick Charge 1.0 nabízelo rychlejší nabíjení s příslušenstvím, které měl majitel doma. U Xiaomi 15T Pro stojí v parametrech, že adaptér v balení není – devadesátiwattového nabíjení se tedy dočká jen ten, kdo si dokoupí správný zdroj. Nabíječka se z věci, kterou nebylo potřeba měnit, stala věcí, kterou si telefon vybírá; tlačítkové telefony jako Nokia 300 Charge dnes naopak proud posílají směrem ven.