HTC představilo 24. června 2009 v Londýně nadstavbu Sense a telefon Hero, na kterém běžela jako první. Dobová recenze Engadgetu chválila vzhled a zároveň psala, že telefon pod ním viditelně zpomalil. Na další verzi Androidu pak Hero čekal skoro rok.
V březnu 2014 přidalo HTC do zad telefonu druhý snímač, který nepořizoval žádný obraz. Měřil jen vzdálenost, aby šlo po pořízení rozostřit pozadí. O tři týdny později ukázal Google totéž bez druhé čočky a po jedné generaci senzor z telefonu zase zmizel.
HTC Evo 4G se začal v USA prodávat 4. června 2010 a Sprint ho uváděl jako první americký 4G telefon. Deset dolarů měsíčně navíc platil každý majitel, i ten mimo dosah rychlé sítě – mluvčí operátora to tehdy řekl rovnou. Technologie, na které telefon stál, se Sprint vzdal už v roce 2011 a zákazníky odpojil na podzim 2015.
HTC oznámilo HD2 v říjnu 2009. Kapacitní displej o úhlopříčce 4,3 palce, gigahertzový Snapdragon a tělo tenké 11 milimetrů – a k tomu Windows Mobile 6.5, systém, který recenzenti té doby označili za budovu určenou k demolici. Přístroj se proslavil tím, co s ním udělali jiní: přes podvržený zavaděč na něj komunita dostala Android, Ubuntu, MeeGo i Windows Phone. Práce na něm neskončila ani po sedmnácti letech.
HTC vydalo mezi říjnem 2009 a červnem 2011 tři přístroje se stejnou úhlopříčkou 4,3 palce: HD2, Sensation a EVO 3D. Bodů na displeji mezitím přibyla třetina a z jednoho jádra byla dvě. Baterie se za ty necelé dva roky zvětšila o 290 mAh u Sensation a o 500 mAh u EVO 3D – a přístroje mezitím ztěžkly.
Telefon, který se ovládal kuličkou a psalo se na něm vysunovací klávesnicí, se v Česku začal prodávat 30. ledna 2009. Kulička ani klávesnice se v telefonech neudržely. Zvyk, který zavedl, používá jejich majitel několikrát denně.
